|
Řekni ne, Fatáhu
Palestinci si chrání svobodu nejvíc ze všech lidí na Zemi. Opět
to prokázali v červnu, když se násilím dostali do neblaze
proslulé
mučírny Dahlana
a osvobodili z ní vězně; a když zločince vyškolené CIA poslali
zpátky k jejich židovským pánům. Jsem na jejich jedinečné
vítězství pyšný: Američané se nemůžou zbavit Guantanama a
spousty dalších vězení s miliony vězňů (víc než v Gulagu strýčka
Stalina); Britové nemůžou rozmontovat své sledovací kamery;
obyvatelé Saudské Arábie nemůžou vyhnat své vládce řízené CIA.
Jen nemnoho lidí úspěšně odstranilo mašinérii strachu a útlaku
zničením policejních klonů Gestapa, jež se rychle vynořují po
celém světě. Pád preventivně-bezpečnostního vězení v Gaze bude
v Palestině v budoucnu oslavován stejně jako Francouzi oslavují
pád Bastily.
Toto je vítězství lidí nad útlakem. Krom toho je to také
vítězství práva nad bezprávím, protože Palestinci měli a stále
mají svou legitimní vládu, ačkoliv se darebácký bezpečnostní
aparát pokusil postavit nad zákon. Jde o skutečné lidové
vítězství, protože uspělo bez msty a zbytečného krveprolití.
Izraelská média mluvila o 60 strážcích, kteří požádali o
izraelskou ochranu, ale ve skutečnosti víc než polovina z tohoto
počtu (tak jako tak nepatrného) požádala o návrat do Gazy.
Věděli, že nepřijde žádná pomsta, žádný lov lebek, žádná noc
dlouhých nožů a žádné moskevské tribunály pro bojovníky Fatáhu:
lid zvítězil, není žádná občanská válka ani žádné velké
krveprolití; nepřátelé svobody zmizeli a oni teď mají možnost
znovu se pokusit stát muži.
Charakteristickými znaky této lidové revoluce byly velkodušnost,
štědrost a bratrské city. Tradiční média se tak, jak to dělají
vždy, snažila najít nějakou rozepři, a prezentovala tuto skvělou
revoluci jako vítězství Hamásu nad Fatáhem. To je přehnané. Lidé
v Gaze bojovali proti gangům Dahlana, proti zločincům, kteří se
snažili v pásmu Gazy prosadit svou vládu moci a násilí. Čtenářům
Tolkiena to může připomínat bitvu o Středozem. Tyto gangy byly
pozůstatky předchozí špatné vlády; byly tam dosazeny pod
dohledem izraelského Sarumana a jejich porážka byla jen otázkou
času. Ale Dahlan není Fatáh; a není jím ani Mahmúd Abbás,
korunovaný USA a Izraelem jako král bantustanu Ramalláh.
Skutečný Fatáh je Marwan Barghouti, stále ještě zavřený v židovském
gulagu, a další skvělí muži a dobří bojovníci, kteří s sebou
nesli jméno Palestiny od bitvy u Karame po intifádu. Oni jsou
ten skutečný Fatáh, a patří jim místo ve dvoraně slávy
palestinské revoluce.
Znám bojovníky Fatáhu; seznámil jsem se s nimi v jejich
vesnicích v kopcích Palestiny, kde si po mnoha letech exilu a
věznění dopřávali krátký odpočinek. Velcí lidé, kteří byli
ostudným podřízením se americko-izraelskému diktátu ze strany
Abu Mazena rozčíleni jako nikdo. Lidové vítězství v Gaze je může
zmobilizovat k pořádnému domácímu úklidu, k návratu ke svým
revolučním tradicím. Dahlan a Rajoub, tito zločinci proti
bezpečnosti, a jejich političtí spojenci Abu Mazen a Saeb Erekat
ukradli, ne, privatizovali jméno Fatáhu, tak jako šéfové KGB
privatizovali komunismus a judeo-mamonitské elity privatizovaly
svobodné podnikání amerických zakládajících otců. Žádný bojovník
Fatáhu se necítí porážkou Dahlana rozrušen. Navíc mohou
následovat své vedení a zbavit se vlkodlaků, kteří zneužili
jméno Fatáhu ve službách Shin Bet.
Jonathan Steele nám správně
připomenul, že „ozbrojení povstalci proti zvoleným
vládám mají dlouhý americký rodokmen a není žádná náhoda, že
Elliott Abrams, zástupce poradce pro národní bezpečnost a zjevný
architekt anti-Hamásovského rozvracení, byl klíčovým hráčem
v dodávání zbraní Ronalda Reagana kontras bojujícím proti
zvolené vládě Nikaraguy v 80. letech“. Ale tito kontras,
přítomní v každé revoluci, Chounas ve Vendée, kontras
Francouzské revoluce, kozáci na Donu, kontras Ruské revoluce,
Savimbiho Unita, kontras angolské revoluce, ti všichni měli na
své straně část pravdy a vyjadřovali některé legitimní zájmy.
Proto schvalujeme a podporujeme milosrdný charakter revoluce
Hamásu: Hamás je připraven pracovat společně se zdravějšími
částmi Fatáhu pro palestinskou věc.
Nicméně by mohlo a mělo dojít k určitému poučení: vedení Fatáhu
podlehlo izraelsko-americkým svodům kvůli své špatné ideologii.
Nacionalismus, tato zbraň masového rozkladu, byla na východ
přinesena kolonizátory ze západu za účelem rozdělení a panování.
Orient o nacionalismu až do 19. století nic nevěděl, protože byl
spojen vírou a ovládán svými tradičními vládci, následovníky
Konstatntina Velikého a Sulejmana Překrásného. T.E. Lawrence
přinesl bacil nacionalismu do Hejazu a tuto jednotu východu
podkopal. Slíbil Arabům nezávislost na „nenáviděných Turcích“,
ale jejich zrada nepřinesla nic dobrého: kořist si rozdělili
britští, američtí a později sionističtí kolonizátoři, zatímco
místní obyvatelé byli ještě víc utlačováni.
Nacionalismus je nevyhnutelně druhem partikulárním druhem
ideologie „udělej to sám“. V Palestině, Egyptě a Sýrii byl
nahrazen univerzálním socialismem, ale po zmizení tohoto
socialistického prvku zůstal jen Fatáh se svým mylným
nacionalismem, odsouzený k neúspěchu. „Jsou to vlastenci jako
my,“ říkali o Fatáhu sionisté od Šarona po Avneryho. „Budou
šťastní za vlajku, hymnu a švýcarská bankovní konta – jako my.
Budou spokojeni s bantustanem nebo dvěma.“
Jenže Palestinci nejsou ochotní zradit Palestinu za iluzi
nezávislosti. Všichni Palestinci, to znamená všichni obyvatelé
Palestiny, domorodí i přistěhovalí, ji potřebují celou, ne jen 2
% Gazy a 10 % ramalláhské enklávy, ale všech 100 %. Můžeme to
všechno získat společně ne rozdělováním, ale sjednocením. Islám
je univerzální víra jako křesťanství, a jeho náboženské základy
jsou pro nás univerzální stát vhodnější než včerejší
nacionalismus, ať arabský nebo sionistický. Podobný proces
probíhá v Turecku, kde se stal spojencem Ameriky Kemalistický
nacionalismus podporovaný vojenskými bajonety, zatímco lidé volí
Islámskou stranu.
Lidé na východě věří v Boha; proto Ex Oriente Lux
(latinsky „z východu přichází světlo; pozn. překl.). Také mají
zkušenost, že bezbožnost nemá ani zábrany ani soucit, zatímco my
potřebujeme soucitné vůdce. Nevěnujte pozornost strašáku
„islamofašismu“ nebo „islámského nebezpečí“. To je mýtus
vytvořený Podhoretzem a jemu podobnými, stejně smyšlená hrozba
jako čínské nebezpečí, panslavismus nebo komunismus. Neobáváme
se stoupenců islámu, protože s nimi všemi žijeme své životy, a
je dobré vyvážit lásku k zemi láskou k Bohu.
Proces budování národa v Palestině má daleko k ukončení. Ke
sjednocení jejích kmenů a skupin do jedné společnosti, demontáži
palestinské Národní rady – a Židovského státu by mělo být
nalezeno nové paradigma, jak správně uvedl Avrum Burg. Separace
a směřování k nezávislosti té nebo oné části Palestiny se
ukázaly být nefunkční strategií. Palestina nemůže být rozdělená.
Přátelé Palestiny a přátelé Izraele musí společně pracovat na
sjednocení, ne na separaci.
Translation by Erik Sedláček
|
