Svědectví Israela Shamíra:
"Izrael je jediným černým bodem na
mapě světa, posledním útočištěm rasismu a apartheidu".
Dr. Nidal Saleh
Israel Shamír je nezávislý izraelský spisovatel. Narodil se v
Novosibirsku roku 1947, a roku 1969 emigroval do Izraele. Na
vlastní on viděl rasistickou politiku, kterou praktikuje
židovský stát Izrael Palestincům, a tak se stal bojovníkem proti
sionismu a za společné soužití s Araby. Říkalo se o něm, že byl
v dětství němý, nikdy neřekl ani jediné slovo a nevydal ani
hlásek. Potom najednou, když mu bylo deset let, zahodil u oběda
lžíci a křičel: „Ta polívka je slaná!" Jeho rodičé se ho s
údivem ptali, proč byl celou tu dobu ticho. Odpověděl: Dodnes
bylo všechno v pořádku."
Tento příběh provázel náhlé objevení se Shamíra v anglických
médiích. Shamír, rusko-izraelský intelektuál, spisovatel,
překladatel a žurnalista, byl dobře známý ruským čitatelům díky
knize „The Pine and tne Olivě (Borovice a oliva)", „Cesta v
Japonsku" a jeho překladům „ Joyce , Homera a Agnona " do
ruštiny. V anglickém jazyce nepsal až do ledna 2001, kdy ho
kruté útoky Izraele na Palestince donutily přestat psát o
literatuře a začít psát o politice. Jeho články se objevily na
internetových stránkách a byly znovu vydány v novinách a
časopisech s překlady do mnoha jazyků. Psaním na internetové
stránky Shamír dokázal, že si svobodné slovo najde svojí cestu a
překoná překážky cenzury.
Israel Shamír , novosibirský rodák, vnuk profesora matematiky,
studoval matematiku a práva na vědecké akademii v Novosibirsku.
Roku 1969 se vystěhoval do Izraele, narukoval do izraelské
armády a ruku 1973 bojoval ve válce proti Arabům. Po ukončení
války pokračoval ve svých studiích práva na Hebrejské universitě
v Jeruzalému. Po ukončení studií začal pracovat jako žurnalista
a spisovatel. Nejprve pracoval v izraelském rozhlasu, potom na
volné noze. Působil jako korespondent ve Vietnamu, Laosu a
Kambodže v posledních etapách jihovýchodní asijské války. V
letech 1977-1979 psal pro izraelský deník Maarív a jiné noviny.
Během svého pobytu v Tokiu napsal svoji první knihu „Cesty s mým
synem" a přeložil několik japonských klasiků.
Po návratu do Izraele psal pro izraelský deník Haaretz a noviny
AI Hamishmar , a pracoval v izraelském Knessetu jako mluvčí
socialistické strany (MAPAM). Přeložil do ruštiny knihu S. Y.
Agnona , jediného izraelského spisovatele, který je nositelem
Nobelovy ceny. Shamír napsal a přeložil několik knih. Jeho
nejpopulárnější knihou se stala „ Pine and the olive ". Je to
palestinsko-izraelský příběh a byl publikován roku 1988. Na
obálce knihy je obraz palestinského města Kamalla , který
maloval palestinský malíř Nabil Ananí .
Po vypuknutí první palestinské intifády Shamír odcestoval do
Ruska, a v letech 1989-1993 pracoval jako zpravodaj. Psal pro
noviny Haaretz , ale později byl vyhozen, protože v jednom
článku žádal o povolení návratu palestinských uprchlíků do
Palestiny a obnovení jejích zničené vesnice. Roku 1993 se vrátil
do Izraele a usadil se ve městě Jaffa . Kromě jiného přeložil z
hebrejštiny do ruštiny Talmud.
V reakci na druhou palestinskou intifádu zastavil svou literární
aktivitu a zaměřil se na žurnalistiku. Jako odpověď na heslo
„dva státy pro dva národy" Shamír spolu s palestinským
aktivistou, spisovatelem a myslitelem Edwardem Saidem , vedli
kampaň "jeden člověk, jeden hlas, jeden stát." Jeho ideje,
názory a články byly široce publikované na různých webových
stránkách. Jeho svědectví, které nyní uvedeme, jsou výňatky z
různých článků publikovaných na Shamírově webové stránce
http://www.israelshamir.net/
a z jeho knihy Galilie Flowers , kterou můžete
také najít na uvedené stránce.
Pravda o tzv. palestinské autonomii
Shamír píše, že v Izraeli žije víc než devět milionů lidí, z
nichž je kolem poloviny židů. Izrael je ale jenom židovská země,
proto izraelské úřady nepočítají několik milionů gójů. Těch
několik milionů Palestinců, gójů, žije v Izraeli uprostřed mezi
židy, ale gój se v Izraeli nepočítá. Izrael prý dal
Palestincům, gójům, autonomii, a ať ho ve svojí autonomii o sebe
postarají.
- Jenomže Palestinci, gójové, v té autonomii nemají právo hlasu,
nemají právo vycestovat ven z autonomie.
- Židovský stát obyčejně nazývá palestinskou autonomii
jednoduše a neurčitě „zóna". Ale za palestinskou zónu se NATO
nepostaví.
- Palestinská zóna má vůči Izraeli povinnosti, ale žádná práva
- Bez povolení izraelských úřadů nemá povolení dovážet ani
vyvážet.
- Palestinci jsou povinni kupovat izraelský produkt za izraelské
ceny.
- Palestinci nejsou ani v seznamu místního obyvatelstva.
- Všude, kde se nachází žid, je Izrael. Občanská práva, sociální
práva a normální mzda je jen pro židy, a tam, kde nejsou židé,
tam je jen divočina.
Shamír na příkladech z reálného života Palestinců pod židovskou
okupaci vysvětluje, v jakých podmínkách žijí a jaká mají práva.
židovské osadě Eli , která leží mezi dvěma palestinskými
vesnicemi na jih od města Nábulus , otevřeli nedávno bazén
olympijských rozměrů. Ve stejné době nemají Palestinci v
okolních vesnicích ani vodu v kohoutku. Někdy zůstávají
palestinské vesnice celé týdny bez vody , a
pitnou vodu si nosí s sebou v umělohmotných kanystrech nebo
lahvích. Rolníci přichází o úrodu, a někdy nemají celé týdny
Vodu na umývání. To všechno proto, že rozvodný kohoutek je
výlučně židovských rukách. Shamír říká, že židovská okupace
Palestince rozdělila a izolovala do takové míry, že stovky
Palestinců nemohou navštívit ani svoje ženy a děti, protože ty
žijí za hranicemi „vyhrazeného území", takzvané zelené zóny.
Otcové nevidí svoje děti a dědové nevidí svoje vnuky, ačkoliv
žijí ve vzdálenosti 5 kilometrů, protože je rozděluje hranice
přízračná pro židy a neproniknutelná pro góje.
V „demokratickém" Izraeli, popisuje Shamír , sedí roky stovky
Palestincú v izraelských věznicích bez soudu a práva na
advokáta.
Na druhou stranu, kolik křiku se ve světě ozvalo kvůli uvězněni
13 židů v Iránu. V izraelských koncentračních táborech umírají
desítky unesených Libanonců, které vůbec z ničeho neobviňují. Ti
| byli uneseni před téměř dvaceti lety, aby byl Libanon donucen
najít a odevzdat pozůstatky dávno zahynulého izraelského letce,
kterého Libanonci sestřelili v době bombardovaní libanonských
vesnic.
- V izraelských věznicích každý den a každou hodinu mučí góje,
Palestince. Mučení trvá týdny a měsíce, a nezřídka končí smrtí.
-
- Stovky Palestinců přišly o svůj majetek. Židé ho pod různými
záminkami zkonfiskovali.
- Zatímco židé ohlušují uši celého světa křikem o židovském
zlatě ve švýcarských bankách, židovské orgány denně konfiskují
majetek Palestinců.
- Zatímco si židé ve světe stěžují na projevy antisemitismu v
křesťanských zemích, nedovolí křesťanům pomodlit se v Chrámu
vzkříšení v Jeruzalému.
Shamír konstatuje, že po demokratizaci Jižní Afriky zůstal
Izrael jediným černým bodem na mapě světa, poslední baštou
rasismu a apartheidu.
Shamír dodává: „Druhý takový stát neznám, ani takový
neexistuje." Dále tvrdí, že Izrael je vrstevníkem výrazných
výtvorů svojí doby, v první řadě nacionálně socialistického
Německa. Mnohé pozoruhodné úmysly z těchto dob byly v Izraeli
uskutečněny.
V nacistickém Německu konfiskovali majetek židů a Izrael
konfiskoval majetek Palestinců, gójů. U nich vyhnali z práce
židy a v Izraeli nepřijímali do práce Palestince. Namísto
koncentračních táborů jsme v Izraeli vytvořili utečenecké
tábory. Izraelský ŠABAK těžko zaostává za jejich Gestapem,
vražděním politických oponentů, jejich únosy za hranicemi,
nočními výpady a prohlídkami a nezákonnými uvězněními.
Sionistické skupiny chtějí Palestince vyhnat do pouště nebo
zahnat do rezervace. Židovský stát Izrael si představuje mír
tak, že Palestinci zůstanou ve svojí zóně a budou se, tak jako
předtím, dívat přes ostnaté dráty na svoje bývalé země a na
hladinu pro ně zakázaného moře. Ani nejpokrokovější sionistické
síly nepožadují ukončení apartheidu.
Izrael kolabuje
- Židovský stát, tvrdí Shamír , nedovolí gójovi, aby bydlel v
židovské oblasti, ani židovi, aby bydlel v palestinské vesnici.
Žid může bydlet jedině v židovské izolované osadě, kam mohou
Palestinci vstoupit jedině jako manuální pracující. Mimo osady
musí žid chodit ozbrojený. Zahraniční turista může volně chodit
do palestinských vesnic a měst, ale žid tam jede jen v rámci
vojenské akce. Historie se otočila. Tím, že jsme zavřeli
Palestince, jsme zároveň zavřeli sami sebe. Celou ideou židovské
emancipace bylo vysvobodit se z židovského ghetta, ale nyní jsme
se dobrovolně natlačili do nového ghetta.
Israel Shamír dále tvrdí, že židovský stát ztratil jakýkoliv
kontakt s realitou. Tento stát vraždí lidi a bere za to
peníze z Ameriky. Jeho neférová existence se dá nazvat
termínem „stát mrtvých". Jeho pole jsou obdělávána importovanými
dělníky, strážena importovanými Rusy nebo dělníky z Etiopie.
Všechno je odůvodněné izraelskými profesory, kteří stále učí v
USA a odvážnými generály, kteří stále čekají na zázračné zbraně
ze zbrojního průmyslu USA. Nezaměstnanost se denně zvyšuje,
životně důležité služby stávkují a turistika už dávno v kolapsu.
Hotely jsou prázdné a jiná odvětví národní ekonomiky jsou blízko
zhroucení. Izraelci kupují byty na Floridě a v Praze, zatímco
prázdné byty v Izraeli prosí o kupce. Šaronova touha potrestat
Palestince na druhou stranu trestá i Izraelce.
Daleko z Ameriky vypadá Izrael jako obrovský nukleární stát,
největší spojenec Spojených států, židovský stát, který je
pýchou amerických židů. Návštěva od nás odjede se silným pocitem
naší identity a prosperity. Jenom my, stálí občané Izraele,
víme, že je to jen vizitka pro hosty. Izrael kolabuje. Jeho
občané z beznaděje emigrují, zatímco generálové dokončují
destrukcí země. Na hlavu původního obyvatelstva, Palestinců,
dopadá krutý osud: duch je vraždí - to jo to tělo bez duše,
které chodí po chodbách amerického Kongresu.
Židovské náboženské právo považuje děti ze smíšených manželství
za děti prostitutek. Židovské právo vůbec neuznává svatbu
s gójem, protože gójové podle Talmudu nemají ani svatby, ani
majetek, ani duše, jsou jako zvířata. Jenom židé jsou vyvolení.
Jako důkaz uvádí Shamír několik citátů prominentních židovských
rabínů, kteří jsou idolem pro mnoho židů. Duchovní otec
ortodoxních židů v Izraeli, rabín Kuk , napsal:
„Odlišnost duše žida s jeho mocí, zaměřením, vnitřním
světem, je oproti duši góje větší a hlubší, jako odlišnost duše
góje oproti duši zvířete, protože mezi posledními je odlišnost v
množství, a mezi prvními je odlišnost v kvalitě. Libovolný
skutek, i ten nejlepší, uskutečněný gójem, jen posiluje satana,
libovolný skutek žida, včetně zločinu, napomáhá Bohu."
Shamír uvádí, další citáty z židovské knihy Tanija , které
říkají: „Nižší vrstvy jsou plné poskvrny a jsou zlé, bez
jediného paprsku dobra. Z nich pocházejí všechny duse gójů a
duše všech nečistých a nekošer zvířat. Duše žida je jako svíčka
Boha, jejíž plamen stoupá vzhůru. Ale duše gójů pocházejí od
satana."
Shamír tvrdí, že tato myšlenka se z myslí dnešních židovských
rabínů nevytratila a uvádí prohlášení skupiny izraelských
rabínů, které bylo uveřejněné v izraelských novinách ( Haaretz
21. listopadu 2000). Vyhlášení kromě jiného říká:
„Naše náboženská povinnost, stejná jako posvěcení vína v sobotu,
je vykonat na nich (Arabech) ne žihad , ale holocaust Pobít
všechny, včetně zen a dětí, i domácího dobytka, do poslední
kočky a psa."
V novinách „Zprávy" rabín Litman vyhlásil, že „židovský národ
byl vždy hlavní osobností v dramatu lidské historie, a stvořitel
nemění herce určené do hlavní role. Naše boží vyvolenost je
neodvolatelná." Ve stejných novinách napsal rabín Šmulevič :
„Žid, to je programové zabezpečení.světa. Získat do svých rukou
tento software znamená uchvátit moc nad celým světem."
Tento pocit vyvolenosti a výlučnosti, popisuje I. Shamír ,
připravuje židy o rozum. Je to forma duševní choroby, která
patří na psychiatrii Tato choroba umožňuje vedoucím izraelské
televize tvrdit, že židovského chlapce zabili ( nircach ) hnusní
vrazi, a gój umírá ( necherah ) při srážce s armádou. Ona
dovoluje rozhořčovat se nad výbuchem autobusu v Hedere a
nadchnout se bombardováním Gazy . Tato choroba dospěla tak
daleko, že buď ona pochová nás, nebo my ji. Kabalisti a
talmudisti přesvědčují lidstvo o pravdivosti svého učení o
židovsko převaze a o tom, že židům je souzené být panovníky a
gójům otroky, a že současnost Palestinců je budoucnost všech
gójů, a úděl Gazy postihne Moskvu, Paříž a jiná města. Síly židů
s miliardami dolaru a s ministerskými posty v USA a v Rusku s
třetím světově největším jaderným potenciálem Izraeli nepomůžou.
Jediné štěstí, že svět takové řeči neposlouchá. (Ale mel by
poslouchat; pozn. autora)
Kdo jsou dnešní židé?
Jsou dnešní židé opravdu čistý národ a etnikum, a jsou opravdu
potomky biblických izraelitů nebo národů historické Palestiny?
Israeí Shamír odpovídá na tuto otázku kategorickým ne. Dnešní
žide jsou, podle Shamíra , smíšeného původu, s významným
elementem Turků, Chazarů, jižních Slovanů a pobaltských
slovanských plemen, Opravdovými potomky starého Izraele jsou
Palestinci. „Když vidím mužnost mladých palestinských bojovníků
intifády , s prakem v ruce stojících před izraelskými tanky,
vzpomínám na hrdinství Davida a jeho hrdinů. Jestliže jsou mezi
námi potomci starého palestinského židovstva, tak je lze lehce
odlišit podle lásky k Palestině a ke svým nejbližším příbuzným,
původnímu lidu Palestiny."
Shamír popisuje poměr sil v tomto konfliktu a vyvrací
dlouhodobou lež o tom, že mírumilovný Izrael bojuje proti
Palestincům, teroristům, a říká:
„Proti nám stojí mírní palestinští rolníci s dlažebními kostkami
namísto zbraní, bez významných spojenců. Izrael má na druhou
stranu super spojence, světové židovstvo a USA.
Pro světové židovstvo jsme potřební, kvůli všem- Maxwellům,
Berezovským , Lemerovcům a jimi získaným milionům. Kvůli tomu
každodenně ždímají peníze z Rusů, Američanů a jiných. Dostáváme
miliardy od důchodců z Moskvy a chudáků z New Yorku. Utratíme je
za nejmodernější zbraně, za mučící nástroje a kulky pro
palestinské děti.
Cokoliv bychom z Palestinců udělali, třeba konzervy s masem ve
vlastní šťávě, New York Times nás očistí a ani ruská stanice NTV
nás neodsoudí. Jinými slovy, neexistuje vnější faktor, který by
byl uchopen ovlivnit naší situaci, s výjimkou přímého zásahu
Hospodina Boha, kterého to může omrzet."
VÝCHODISKO EXISTUJE
Shamír je skeptik a myslí si, že klid a normální pokojný život v
Izraeli nikdy nebude, Kontrolní stanoviště, armáda, SABAK., to
všechno zůstane navždy a do konce. Ptá se sám sebe, jestli
existuje východisko. Shamír si myslí, že východisko existuje, i
když se mu zdá, že je z oblasti fantazie:
„Dát Palestincům rovnoprávnost. Dát jim, právo hlasu, přesně
jako židům. Dát jim právo volného pohybu, právo na majetek, tak
jako židům. Konec konců gójové také dali svého času
rovnoprávnost Židům."
Shamír popisuje izraelskou politiku transferů a změn
demografického charakteru země a říká: „Izraelskými občany se
staly stovky tisíc bývalých sovětských občanů, s judaismem
spojenými jen slabě. Byli importováni podle nařízení speciálně
uděleného izraelskou rozvědkou. Izraelská moc šla po stopách
Babyloňanů a Asyřanů, kteří vyhnali místní obyvatelstvo,
importovali místo něj cizí národy a přesídlili je do cizích
zemí. Během posledních deseti let importovala bláznivá politika
izraelských vlád víc jak milion Rumunů, Rusů, Ukrajinců,
thajských a afrických dělníků a nekonečný počet
vystěhovalou z bývalého Sovětského svazu. Někteří z nich se
prohlašuji za židovské potomky peruánských kmenů, Indiánů z
Assamu Židovská agentura plánuje importovat kmen Lembda z
jižní Afriky, aby prý zabezpečila židovský charakter státu.
Paradoxně jsou vsak ti, kteří ještě nosí nějakou Část pravého
židovského charakteru, izolováni. Fantazie o sjednocení židů se
srazila s realitou.
Shamír, ale jasné konstatuje, že „Palestina a Palestinci jsou
neoddělitelní" a pokračuje: „Jsou to rolníci a jejich
olivovníky, prameny vody, kopule hrobů jejich předků na samých
vrcholcích kopců, jejich vzájemná soudržnost a všechno, co tvoří
v reálném živote. Bez Palestinců Palestina umře. V jejích řekách
poteče jedovatá voda a prameny uschnou, kopce a údolí se pokřiví
a její pole budou obrábět importovaní Číňané, zatímco její
synové zahynou ve vězeních nebo v ghettech. Palestinci, to není
neurčitý folklorní pojem. Oni objevili hvězdu Ghassul ,
sestavili Bibli, vybudovali jeruzalémský chrám a horu Grizimi
, paláce v Jerichu, Samarii, chrámy svatého hrobu a narození
Krista, mešitu Al - Aksa , přístavy v Caesarii a Akke , hrad
Monfort a Belvaur . Chodili s Kristem, porazili Napoleona a
hrdinsky bojovali v Alkaramu (V údolí Jordánu, kde se hrstka
palestinských bojovníků hrdinsky postavila proti po zuby
ozbrojené izraelské armádě; pozn. autora) V jejich žilách teče
krev bojovníků Aegeanů ,. Izraelitů, Kristových apoštolů,
arabských jezdců, křižáků a Turků v unikátní kombinaci. Jejich
hvězdy září: Básně Mahmuda Darwishe , moudrost Edwarda Saida ,
perfektní olivový olej, vroucnost jich modliteb, statečná odvaha
intifády , tím to dokázali."
Israel Shamír dále tvrdí, že idea sionismu a odděleného
židovského státu zkrachovala.
-
Židovsky stát Izrael je vymyšlený stát, projekt mozků amerických
židů.
- Pro-izraelští židé necítí potřebu segregace, válek a
zotročeni původního obyvatelstva.
- Většina z nás nehovoří jidiš, nečteme Saul a nechodíme do
synagog.
Preferujeme arabské jídlo a arabskou a řeckou hudbu.
V mém sousedství je ze sedmi obchodů s masem jen jeden košer.
V Tel Avivu se 40 procent svateb koná mimo židovské obřadní
síně: mladší Izraelci radši cestují na Kypr, aby se tam oženili,
jen aby se stranili rabínů.
Tel Aviv je hlavním městem homosexuálů na Středním východě,
přesto, že se podle židovského zákona homosexuálové musí ze
společnosti vyloučit. Někdy si přeji, říká Shamír , aby se na
nás naši největší podporovatelé, američtí židé, jasně podívali;
odešli by zhnusení. Je to otázka chybné identity.
My nejsme to, co si oni myslí. My potřebujeme jejich podporu
stejně jako ryby potřebují vodu. Musíme s tímto přeludem
skoncovat.
Ať se synové a dcery Palestiny vracejí zpět domů a budují Subu ,
Kakun , (které zničili Izraelci; pozn. autora) Jaffu , Akku .
Namísto zabezpečení zelené linie ji vymažeme a budeme bydlet
spolu.
Zdroj:
Z knihy Svědectví o morálním úpadku od Nidala Saleha (převzato
http://www.prefer-statement.info/).
|