Ďáblovy obrázky
Izrael Šamír
Západ nebyl příliš potěšen hořícími ambasádami v
Bejrutu a jinde. „Muslimové nerozumí našemu smyslu pro humor,
nechápou naši myšlenku svobody,“ psalo se v novinách. Jiným se
zdálo, že Danové mohli být přeci jen malinko opatrnější, nicméně
shodovali se v tom, že reakce muslimů byla neadekvátní. Jenže
to, co se stalo, bylo možná nevkusné, možné hloupé, ale určitě
to nebyla náhoda.
Pohotový americký novinář Christopher Bollyn
malinko nahlédl pod povrch dánských ďábelských obrázků a jejich
dodavatele Flemminga Roseho. A zjistil, že Rose nebyl žádný
nevinný bojovník za svobodu slova, a ani skandinávští sběratelé
obrázků s náboženským podtextem, kteří obrázky s prorokem
udržovali hned vedle obrázku jeptiška-a-velký-Dan, nejsou zcela
bez viny. Rose je oddaný stoupenec sionistického kultu
neokonzervativců dokonce vykonal svou „cestu do Mekky“, abychom
použili výrazu vyhrazeném pouze věřícím muslimům: Navštívil
Daniela Pipese.
A co má být? ptáte se. Vždyť tem zlořečný Rose
publikoval ty snímky před čtyřmi měsíci – z hlediska mediálního
před nekonečnými věky. Muslimové si jeho snahy vůbec zpočátku
nevšimli. Zřejmě jen málo muslimů čte
Jylland Pest. Ale jako zlobivé dítě, které znásobí svou
snahu, pokud jeho dobře připravená zlomyslnost projde u rodičů
bez povšimnutí, jedenáct deníků v sedmi zemích světa publikovalo
ty snímky znovu ve stejnou dobu. Na okamžik jsme mohli
zahlédnout ruku, která to všechno řídí. Za různými novinami v
různých zemích světa, za korporacemi a firmami, nám bylo
povoleno zahlédnout Nepřítele. Ruku která se na chvíli objevila,
ruku hráče na mezinárodní scéně napříč hranicemi států,.
A kdo je ten Nepřítel? Mnozí se domnívají, že
křesťané. Ale aby bylo jasno, ti stejní lidé, kteří urazili
muslimy, si nebudou brát servítky, pokud budou chtít urážet
věřící křesťany. Stačí si připomenout Kříž měnící se ve svastiku
na plakátu s nápisem amen, či krucifix ve sklenici s moči v
muzeu v New Yorku. Takže je třeba vyloučit křesťany a hledat
jinde.
Izraelský deník Haaretz artikuloval svůj záměr
jasně: „Muslimské noviny zobrazují Sharona a rabí v různých
nedůstojných situacích. Dejme jim ochutnat jejich vlastní
medicinu.“ To se rovná přiznání, že za celou událostí jsou Židé
a jejich mamonáři. Íránci Nepříteli nedovolili rozsévat sváry
mezi muslimy a křesťany, namísto toho zvolili protižidovské
holocaustní anekdoty. Jsou stejně nevkusné, jako ty kresby
Proroka, ale je to oko za oko.
A skutečně. Kontrola, kterou nad západními
sdělovacími prostředky mají žido-mamonáři, je skutečně
impozantní. Začíná to na Středním východě. Pocítil jsem to na
vlastní kůži, když má kniha Květiny v
Galileji, ve které požaduji, aby byl Izrael zrušen
mírovou cestou formou referenda jeho občanů, byla rozhodnutím
pařížského soudu spálená, a v celé Evropě se nenašly jediné
svobodomyslné noviny, které by za mne utrousily slovíčko.
Židovská kontrola pokračuje s uzákoněním tabu
kolem holocaustu. To bylo dobře patrno, když ideopolice unesla
Ernesta Zündela z jeho domu v Americe, zavřela ho na dva roky v
Kanadě do cely a pak ho poslala jako balík do vězení v Německu,
zatímco mainstreamová média nevydala hlásku. Zaznamenali jsme
to, když chňapli respektovaného britského historika Davida
Irvinga a uvrhli ho do kasemat v Rakousku a nenašly se jediné
noviny v celé Evropě, které by požadovaly jeho propuštění.
Jediné pozornosti, které se Irvingově případu dostalo v
Británii, byl článek v The Observer od milovníka Židů Malte
Herwiga. Zahrnul (jako Feuchtwanger Bucharina ) vězně pohrdáním
podle nejhorší tradice z období soudních procesů 1937:
„Zdiskreditovaný pravicový historik David Irving … arogance je v
Irvingově srdci, v jeho touze urazit – nebo ještě něco horšího?“
Na rozdíl od „popíračů“ a „revizionistů“ já sám
jsem nikdy holocaustní povídačky nechápal jako základ židovské
moci. Podle mého názoru to je spíše indikátor jejich moci, nic
víc, nic míň. A ta moc je obrovská. Židé infiltrovali a mají pod
plnou kontrolou celou západní nervovou soustavu. Zatímco deník
Jyllands Posten Rose Flemminga je
napůl fašistický a neokonzervativní plátek, jeho rodná sestra
Politiken patřící témuž majiteli je
více liberální a humanistická. Ovládá ji rovněž Žid, který
přijal izraelské občanství. Takže zleva nebo zprava, je to
jedno. Danové budou krmeni stejnou lžíci.
Ale židovská kontrola se nezastaví na Středním
východě nebo jen u Židů. A to z dobrého důvodu. Tank můžete sice
použít jako louskáček ořechů, ale takový tank toho umí daleko
více. Unifikovaná a dokonalá židovská mediální mašina může být
použita k daleko důležitějším úkolům než bojovat proti
vyprávěčům holocaustních anekdot. Jejím hlavním účelem je
naservírovat nám Nový světový pořádek, nelidský, bezduchý
totalitní systém. Malé úložky vhodně doplňují úlohu hlavní.
Minulý měsíc proběhlo několik důležitých, ale
zřejmě nepropojených událostí. Britský premiér Tony Blair učinil
kroky nutné k naprosté kontrole britských občanů. Anglie zavedla
nový počítačový systém, který automaticky snímá a zaznamenává
poznávací značky všech automobilů. Propojen s všudypřítomnými
kamerami dovolí Velkému bratrovi sledovat tvou cestu z práce k
milence a domů. Prošlo to hladce. Pak se Blair pokoušel
protlačit zákon proti teroru na internetu, který by dovolil
policii zavřít každé stránky píšící kladně o terorismu. Sněmovna
lordů to zablokovala. Minulý měsíc Horní sněmovna odmítla návrh
nového kriminálního činu „glorifikace teroristického činu“.
Vláda rovněž byla nucena ustoupit a přepsat návrh na zákon
kriminalizující „úmyslné“ nebo „neopatrné“ šíření
„teroristických publikací“. A nejlepší bylo, jak nezkrotní lordi
zablokovali návrh zákona na „náboženskou nenávist“, což mělo
uzavřít poslední díru v zákoně umožňující kritiku Židů.
A pak Adversary
rozmázly ty ďábelské obrázky. Předpověditelné a předpovězené
reakce uražených muslimů teď přinutí parlament přijat sadu
nových zákonů proti „šíření nenávisti“. Židé, preferovaný maskot
mamonistů se budou cítit lépe chráněni. Ale co je více důležité,
je to, že svoboda projevu bude omezena.
Západ měl jednu velkou výhodu před Východem a
Sovětským svazem hlavně, a sice v tom, že neměl ve svém trestním
rejstříku známý sovětský paragraf 58 – antisovětskou propagandu.
Ve Stalinových časech stačilo k odsouzení pouhé vyjádření
sympatií k nepřátelům republiky i anekdota byla trestná. Za
Brežněvových časů byl zákon používán k zajištění konformity
názorů ve společnosti. A dokonce i v posledních dnech Sovětského
svazu visel Damoklův meč paragrafu 58 nad každým občanem a
ovlivňoval každou diskuzi, což nakonec umožnilo Gorbačovovi
provést jeho transformaci bez velkých debat. Podařilo se mu
zrušit všechno pozitivní, co sovětská éra vybudovala v oblastí
sociální politiky, vzdát se sovětského průmyslu a nerostných
surovin (nafty) ve prospěch několika židovských zlodějů,
odevzdat klíče ruské síly CIA a rozlomit zemi v léna
navazujících států. Jediným pozitivním prvkem éry
Gorbačov-Jelcin bylo zrušení paragrafu 58. Teď se nám tedy ten
zákon vkrádá zpátky.
Před nějakým časem se v Moskvě objevil
protižidovský bilboard. Byl zaminován. Ve chvíli, kde se
kolemjdoucí pokoušel bilboard odstranit, došlo k explozi. Vláda
bleskově zavedla „zákon proti nenávisti“ a voila! Protižidovské
bilboardy zmizely. Před měsícem došlo v moskevské synagoze k
velmi podezřelému incidentu a nový zákon proti extrémismu byl
okamžitě předložen parlamentu.
Jinými slovy pod pláštíkem boje proti extrémismu
a nenávisti se zbytky naší svobody na celé planetě den po dni
scvrkávají a zmenšují. V roce 1960 předpověděl Eugene Rostow, že
tyto dva systémy, kapitalismus a komunismus dříve či později
splynou v jeden a výsledkem bude to nejlepší z komunismu s tím
nejlepším z kapitalismu. Můžeme nyní prohlásit, že ke splynutí
opravdu došlo. Dříve býval „rudý východ“ sociálně bezpečný ovšem
za cenu ztrát osobních svobod, zatímco Západ zajišťoval osobní
svobody za cenu nerovnosti lidí a nedostatku sociálních jistot.
Tak tedy ke konverzi došlo, Rostow měl pravdu. Rusové přišli o
své bezplatné školství a zdravotní péči a obdrželi zato svobodu
spát pod mostem, zatímco Západ si vybudoval své vlastní Gulagy a
svůj vlastní politický disent. Oba systémy, východní i západní,
pod hlavičkou boje proti šíření nenávisti, terorismu a
extrémismu znovu zavedly paragraf 58.
Zvedá se závoj nad generálním plánem světové
tyranie. V prvním stádiu byla zlomena moc starých elit a
náboženství. Nepřítel používal jako své zbraně proti starému
pořádku demokracii a liberalismus a my, levice a liberálové jsme
vychutnávali jeho podporu. Záporné hlasování Horní sněmovny
(ačkoliv už zamícháno a zpracováno) dokazuje, že ten starý
systém se všemi svými chybami měl určité kvality. Jenže tato
část je už za námi. Nepřítel nyní bojuje proti demokracii a
svobodě za použití strachu a (anti) rasismu.
Nepřítel má výhodu v součinnosti v globálním
měřítku. Po porážce v Anglii mohou zaútočit ve Francii a
provokovat v pásmu Gaza. Umějí způsobit utrpení a předstírat
horor. Ale my musíme vyhrát, pokud nechceme, aby naše děti žily
ve světě otroků a jejich pánů. Netřeba se zabývat citlivosti
muslimů nebo předpojatosti vůči Židům. Co je skutečně ve hře, je
naše svoboda. Musíme myslet globálně, protože náš nepřítel jedná
globálně. Musíme zvítězit nad strachem a sváry, neboť to jsou
hlavní zbraně nepřítele.
|