|
Útěk z gažského ghetta
Israel Shamir
Odešli z domova, riskujíce své životy a hnáni
armádou převrhli plot, překročili ostnatý drát, smazali hranici
mezi dvěma státy, vykonali mnoho hrdinských činů hodných velkých
válečníků zakusujících oběti – a když prošli, šli do obchodu a
nakoupili chléb pro své děti. To protiřečí obrazu Palestinců,
který se Židé pokoušejí vštípit svědomí světa: divocí a
násilničtí fanatici náchylní k výtržnostem. Místo toho muži
utekli z vězení a nakoupili chleba. Proč? Byli drženi hladem
svými židovskými poručníky. Z Blízkého Východu dlouho nedorazí
silnější obrázek: otcové rodin přinášejí domů chléb.
Tito Gazánci jsou stejně tak obyčejní jako vy a
já – žijí své obyčejné životy, pracují v bance či benzínce –
ovšem dostává se jim vrchovatě středověkého zacházení. Předně
byli zbaveni svého majetku a nahnáni do Gazy, potom s nimi bylo
zacházeno tak, jak by nemělo být ani se psy; nebylo jim povoleno
jezdit po silnici, pokud je cesta používána Židy, nebylo jim
dovoleno vidět své nejbližší příbuzné žijící pouhou míly daleko.
A posléze toto obléhání. Žádné jídlo, nic, co by bylo možno dát
jíst dětem. Žádná budoucnost, ani s Izraelem jako sousedem.
Pykají za jediný zločin: nejsou Židé, ačkoli paradoxně mnozí
z nich jsou potomky Židů, někteří se slavnými židovskými jmény
obklopujícími Ježíše nebo Proroka.
Čekali, že budou trpět tiše, ale Gazánci mají
hodně důstojnosti. Volili Hamás proti vůli Izraele a Spojených
států a vyhnali Dahlanovu kolaborantskou bandu. Teď napadli plot
a to byl dobrý příklad pro nás pro všechny: nic nelze zmoci
v rámci zákonných omezí vnucených nepřáteli. Je tu třeba úderu,
kterému se říká Revoluce.
Když odvážní Gazánci kráčeli zpět, obtíženi svým
šťastným úlovkem, chlebem a rýží, solí a dekami, zeleninou a
jehněčím, byli Židé jistě nešťastní. Domorodci zapomenou, že
jsme jak Bůh nad nimi; dáváme a trestáme, krmíme a moříme
hladem. Spolu s chlebem a rýži budou Gazánci pašovat zbraně, a
to by nás mohlo donutit k odkladu velké ofenzívy již smluvené
s Georgem. Židé upřednostňují napadení neozbrojených obětí.
Také Egypťané zklamali židovská očekávání.
„Věřím, že Egypt ví, co má dělat,“ řekl nadutý generál Ehud
Barak. Zaměstnali Egypt coby žalářníka palestinských
soukmenovců. „Gazánci se neodváží prolomit obležení směrem na
Sinaj, Egypt by je přivítal pekelným ohněm,“ psali izraelští
vědátoři týden, ba den před událostí. Když tu byly přestřelky,
byly Izraelci pro chvíli tak šťastní. Effi Eitam, pravicový
náboženský vůdce, jenž vyhlíží jak „dobře krmené prasátko
v jarmulce“ (slovy Gilada Atzmona), napsal do Yediot Ahronot
komentář ronící krokodýlí slzy. My Židé jsme oproti
Egypťanům tak mírní a milosrdní, napsal. Ale Mubarak chce přežít
a ví, že tu jsou jisté hranice, od nichž se nesmí vzdalovat
příliš daleko. Dal svým vojákům příkaz, aby zastavili palbu.
Židé bědují, že Egypťané musí strážit hranici a posílat libru
svého masa dle dohody. Nadarmo. Mubarak nechce Anwara as-Sadata
následovat do pekla.
Židé pozorují tento proud lidí, který se na
chvíli dostává ze svého vězení, s velkým nespokojením. Židé jsou
nároční, Palestinci se musí zabíjet v občanské válce nebo mřít
hladem, aby je potěšili.
Mému dědečkovi se to povedlo, roku 1942 zemřel
hladem a vyčerpáním ve Stanislavském ghettu. Němci a jejich
ukrajinští pohůnci činili Židům, co Židé činí Gazáncům:
shromáždili je v ghettu a nechali je tu hladovět. Heslo nacistů
tedy bylo vzato z knihy Homertona-Baraka, mutatis mutandis:
„musí trpět, neboť jejich vůdci jsou naši nepřátelé, měli by být
potrestáni za svůj terorismus během revoluce, nechte je
hladovět, neboť jejich bratři pronásledovali německé jednotky a
bombardovali německá města“. Můj dědeček Israel – pojmenovali
mne po něm – podlehl hladu, zimě a vyčerpání, ani jej nemusili
zastřelit; nekvalifikoval se do jejich přímého zabíjecího
programu.
Počkat, řeknete, jak mohli Barak a Olmert mořící
Gazánce hladem roku 2008 ovlivnit Němce z roku 1942? Jak mohou
být zodpovědní za smrt mého dědečka? Odpověď dává tajemný jazyk
židovského mysticismu: Ein mukdam, ein meuhar beTorah. (1)
Posloupnost událostí – ve Svatém Písmu a ve světě – je
bezvýznamná, protože všechny události a jejich domnělé následky
se odehrávají v tom samém hyperčase, navždy skotačí v zlomyslném
kruhu: kočka stíhá myš, jež vyděsila slona, jenž zašlápl kočku.
Poincare a Einstein přeložili toto pojetí času do jazyka moderní
fyziky, když Čas popsali pouze jako jeden z rozměrů, stejně tak
ohýbatelný jako ostatní.
Douglas Adams to zpopularizoval ve svém románu:
jeho postavy jdou do minulosti, aby odstranili jeden problém,
ale všechno něco stojí: zachrání rybu, ale dodo vymře, získají
Bachovu hudbu, ale ztratí Coleridgovy básně. Lidé si nejsou
vědomi toho, že se svět již změnil; že teď mají více Bacha, ale
méně Coleridge. Jen ti, kteří mohou opustit rám času, vědí: čas
se mění neustále, díky našim skutkům, a tyto změny míří „nazpět“
a „vpřed“, protože tu není nic takového jako „vpřed“ a „nazpět“.
Tak Arméni zabíjeli a vyháněli Azery, a za to jejich předkové
byli vyhoštěni na poušť, aby tam trpěli v kurdských rukou, a
Kurdové pykají za tento zločin a za svou podporu
americko-sionistické okupace.
A některé věci se ještě neuskutečnily, ale
uskuteční se: když poslouchám Židy (a Poláky, a Ukrajince, a
Američany), kteří tvrdí, že „Stalin byl stejně špatný jako
Hitler“ a „neexistuje rozdíl mezi nacisty a komunisty“, a mluví
o „ruském antisemitismu“, vím, že v blízké době rudoarmějci
nebudou bojovat proti Němcům, neosvobodí Polsko a Čechy,
neotevřou brány Osvěčína a Treblinky.
Tento svět je spravedlivý, a Pán je spravedlivý.
Potrestá nevděk tím, že odvolá skutek, za který bychom měli být
vděční.
Udělej dnes zlou věc a minulost se změní a ze
zadu tě kopne. Moř Gazánce hlady a tvůj dědeček zemře žízní a
hladem. Muč Palestince a tví předkové budou mučeni inkvizicí
užívající stejných soudů, které dnes vztahuješ na své nepřátele.
Učiň z Hebronu vězení pro jeho obyvatele a Židé budou v roce
1929 hromadně vražděni. Zločin špatného zacházení s Palestinci
je trestán dokonce ještě teď. Neptej se, kdo je mořen hladem a
kdo je mučen: je to někdo tobě hodně blízký.
(1) „Podle Zákona není před a není potom.“
Přeložil F.A.P.
Revue Vulgo (vulgo.net), 4. 2. 2008
|
