Naše gratulace občanům Turecka
Gratulujeme občanům Turecka
k volebnímu vítězství islámské strany! Je to osudová událost:
Východ se obrací k Bohu a nachází svou vlastní cestu. Istanbul
následoval Gazu: Turecko ovládané AKP (Strana spravedlnosti a
rozvoje; pozn. překl.) bude přítelem Palestiny ovládané Hamásem,
islámského Íránu, ortodoxního Ruska a Řecka a náboženských
antiokupačních sil sousedního Iráku. Znovu zaujme své hrdé
postavení jako ústřední součást orientální mozaiky, zatímco jeho
proameričtí a Boha nenávidící generálové, turečtí Dahlanové,
zalezou zpět do svých kasáren. Víra v Boha nás spojuje.
Nacionalisté nás rozdělovali.
Odkaz Atatürka, toto předlouhé pobláznění
nacionalistickými doktrínami, zneužil dobrou vůli, s níž byl na
počátku přijat. Tento zakladatel okleštěného Turecka se dostal
k moci v zemi zdecimované výsledky druhé světové války. Turecko
trpělo stejným osudem jako Rakousko: obě země byly
rozparcelovány angloamerickými vítězi. Obě země zrodily zuřivě
nacionalistické vůdce: Adolf Hitler byl založen stejně
protinábožensky a nacionalisticky jako Kemal Atatürk. Nebyli
však sami: stejně protináboženské režimy se dostaly k moci
v Rusku a Mexiku. Atatürk pil o ramadánu na veřejných místech
své ohnivé raki, aby ukázal své pohrdání vírou, zatímco Lenin
opovržlivě mluvil o „bozhenka“, bůžku. Na druhém konci světa
Japonci a Číňané revoltovali proti Budhovi.
Dnes lze snadno obvinit Atatürka a jeho
předchůdce, Mladoturky. Ti se spojili s temnými silami – se
sionisty, západními imperialisty a dokonce i s tehdy silnými
zednáři. Oni zničili staletí přetrvávající základy turecké říše.
Oni zničili jazyk a kulturu Turecka. Prosadili, že se místo
původního arabského písma bude používat latinka a udělali
z milionů Turků analfabety. Jejich nový způsob psaní vytvořil
propast mezi starou literaturou i sousedními islámskými
kulturami. Privatizovali půdu a vytvořili novou třídu bezzemků.
Ale vypočítávat to všechno teď není nutné.
Krom toho je lze pochopit. Staré režimy
nedokázaly ochránit Orient před útoky Západu a lidé za toto
selhání svým způsobem potrestali Boha. Dokonce začali dávat
přednost efektivnějšímu západnímu bohu peněz a zboží. Byla zde
naléhavá potřeba modernizovat státní správu a armádu, a najít
nový jazyk vhodnější pro západní myšlení. Víra byla považována
za pilíř starého režimu, proto musela odejít. Buďme spravedliví:
tím, že odolal arménským, řeckým a britským útokům, Atatürk
zachránil něco z toho, co se zachránit dalo, ačkoliv přišel o
mnoho z toho, co bylo třeba zachránit.
Tento vývoj byl tragický, ale naštěstí jen
přechodný. Lidé z Orientu divoce vyrazili za svobodou jako
školáci, když učitel odejde ze třídy. Velmi brzo však zjistili,
že na místo učitele nastoupil ten nejsilnější rváč a jejich
svoboda byla jen přechodná iluze. Turecko bylo pod následovníky
Atatürka kolonizováno USA; na jeho půdě vyrostly základny NATO a
šestá flotila nalezla svůj domov v jeho přístavech. Turecko se
stalo blízkým přítelem sionistického státu, ačkoliv sionisté
významně přispěli ke zničení Otomanské říše. Tato část historie
byla zapomenuta, zatímco byl uměle šířen a podporován příběh o
„arabské zradě“.
Perzekuce věřících v Turecku trvala déle než
kdekoliv jinde na Zemi. Rusové opravili své kostely a Japonci se
vrátili k jinjas, ale Turci si nemohli nechat růst vousy nebo
nosit tradiční národní oblečení. Překladatelka Chomského (a
rovněž má), naše přítelkyně Fatima, mohla nosit svůj chador jen
při návštěvách v USA. Doufejme, že teď zbytky starého útlaku
zmizí a Turci si budou moci nechat narůst vousy jako Che
Guevara.
Největším problémem nacionalistického režimu byl
nedostatek solidarity. Národní elity se dostatečně nestaraly o
lidi, ať v Turecku nebo v Palestině – více se staraly o volný
přístup na evropské hřiště než o prosazování blaha obyčejných
lidí. Věřící, obyčejní lidé z Turecka a Palestiny, museli
vytvářet sdružení na ochranu svých životních zájmů. Z těchto
sdružení se dále šířily islámské strany. Ty představují skutečné
vyjádření vůle lidí a doufejme, že zůstanou nezkažené.
Toto vítězství je velmi důležité pro Palestinu,
kde udělali Izrael a poslušné Spojené státy a Evropa ze svobodně
zvoleného Hamásu bezmocnou vládu. Teď je tu šance na prolomení
sionistické blokády. Je to důležité vítězství pro celý svět,
protože islámské Turecko nebude pomáhat USA při jejich hrozícím
útoku na Írán. Doufejme, že Turci neumožní USA využít své
základny a přístavy, čímž by rozdrtilo plány na invazi.
Nacionalistické strany významně selhaly v jedné
věci: zablokovaly oprávněnou nominaci nového prezidenta legálně
zvolenou islámskou stranou a běžely si stěžovat do Evropy, čímž
těžce podkopaly hlavní úspěch Kemala Atatürka. Než způsobí ještě
více zla, měly by si vzít ponaučení od svých bratrů, generálů
FLN v Alžírsku a bojovníků Fatáhu v Palestině, kteří popřením
legitimního volebního vítězství bohabojných stran způsobili
občanské války a svým totálním zpronevěřením se morálním zásadám
si mezi lidmi zajistili velkou nenávist. Existují západní síly,
jež jsou připraveny podporovat každého krvežíznivého generála
pod podmínkou, že neumožní, aby byla realizována vůle lidu, ale
moudrý muž se na takovou návnadu nechytí.
Islámská strana AKP není homogenní – jsou v ní
proamerické a proorientální proudy, takže její vítězství je
teprve začátek, spíš než konec. Naši přátelé v této straně si
mohou být jisti hromadnou podporou, pokud udrží svou nezávislou
linii: vřelé přátelství s Palestinou, Íránem a Ruskem, plnou
spolupráci se sousedním Řeckem a Sýrií, pevnou ochranu
Turkmenistánu, Ázerbajdžánu a Uzbekistánu, naprosté odmítnutí
okupačního režimu v Iráku, včetně jeho kurdského zastoupení, a
velkorysou podporu spřátelených islámských hnutí v ex-otomanské
říši včetně Hizbaláhu a Muslimského bratrství. Judeo-americké
tvrzení o „tyranském islámu“ popřou vytvořením solidarity,
spravedlivé, humánní a tolerantní společnosti.
Na Východ přijde mnoho změn. Pokud naši
nepřátelé zvítězí, Orient se rozpadne jak puzzle na tlupy
válečníků a gangů. Udělali to s Otomanskou říší, udělali to
s Irákem, dělají to v Palestině a mají v plánu to udělat
v Íránu. Ale dnes, po těchto volbách, tu již není jediný možný
scénář. Vítězství AKP je zlomovým bodem, vedoucím od Západem
vynucovaného rozkladu k nové integraci Východu.
|